Pár slov o mně
Keramika a já
Jak jsem se potkala s keramikou
Mgr. Líba Marková
„kruh skončil dlouhá léta pohozen“
Když jsme s televizním štábem natáčeli před čtyřiceti lety reportáž o keramice a poprvé jsem viděla, jak vzniká hrnek, nadchlo mě to natolik, že jsem si práci s hlínou taky chtěla zkusit a začala jsem docházet do LŠU v Ostravě. O tom, že jsem to s keramikou myslela vážně, byl úlet s hrnčířským kruhem, který mi vyrobili kamarádi a zdobil moji panelákovou kuchyni, jen žel velmi krátce jsem odskakovala od vaření, abych si vytočila malý hrníček, vázičku. Po několika měsících jsem se přestěhovala do Prahy do ještě menšího bytu a kruh skončil dlouhá léta pohozen mezi harampádím na chatě.
Moje jméno je Líba
Keramika všeho druhu
Ke keramice jsem se vrátila na stará kolena před dvěma roky, kdy jsem byla už v důchodovém věku, ale nečekala jsem, že mě tak práce s hlínou „chytne“. Stále jsem si chtěla zkusit točení na kruhu a hledala jsem na internetu keramičku, která pořádala kurzy i na hrnčířském kruhu. Dostala jsem se do ateliéru k Zuzce Klápštové a po první návštěvě, kdy jsem vytočila dost hroznou malou misku podobnou spíš bramboře, jsem byla ze sebe hodně zklamaná. Druhá návštěva nebyla o nic lepší, s kruhem jsme si nijak zvlášť neporozuměli, ale nechtěla jsem to vzdát. Najednou jsem si vzpomněla na starý rezavý opuštěný kruh, na kterém bych se mohla zdokonalovat, a za vydatné podpory manžela, který kruh obnovil, jsem pokračovala v započatém úsilí a seznamovala jsem se s hlínou. Hotové usušené výrobky jsem vozila k Zuzce na přežah, pak jsem je u ní glazovala a znovu se dávaly na výpal. Občas jsem něco při složitém transportu do Prahy, kdy jsem několikrát přestupovala, rozbila, a tak nadešel okamžik našetřit si na svoji malou pec, a tím jsem se osamostatnila.
„keramika se stává mým splněným snem“
I když jsem načetla spoustu knih o keramice, v praxi jsem se potýkala s neustálými problémy. Před rokem jsem dostala nabídku vyrobit džbánky na vinařské slavnosti, což byla velká výzva, a po velkém úsilí, kdy mi i dcera do noci pomáhala se zdobením, se nakonec třetina džbánků nedostala do prodeje, neboť neprošly zatěžkávací zkouškou s vodou, zkrátka prosakovaly. Byla jsem z toho hodně zklamaná a radila jsem se se zkušenými keramiky. A když se vyřešil tento problém, zase se objevily další, kdy jsem svou netrpělivostí a rychlým sušením, docílila praskání či deformace tvaru. I když vše vypadá velmi jednoduše, je to složitá alchymie nejen ve správném výběru hlíny, glazur a pálení, ale vstupují do toho další faktory, které v konečném výsledku mnohadenní práci zhatí. Keramika se stává mým splněným snem, přináší mi radost, když výrobky vytahuji z pece a mám pocit, že se mi povedly, a ještě větší mám, když mi zavolají přátelé, že z mého hrnku každý den popíjejí kafíčko, nebo když mi zavolá známá, že mám dodat další kousky, protože vše ve svém voňavém krámku prodala.